Dítě a raketa využívají stejnou energii

Ano, zdánlivě nepředstavitelná souvislost. Raketa stoupá do vesmíru. Dítě skáče radostí. Jak raketu, tak dítě pohání stejná chemická reakce. Vyzvednutí těžké rakety do vesmíru vyžaduje ten nejefektivnější zdroj energie, to nejvýkonnější palivo. Život na Zemi se celých 3,8 miliardy let neustále zdokonaluje v dodání energie živým organismů, a tedy i lidskému tělu. Bylo by podivné, kdyby život jako takový ve svém úsilí nenarazil na ten nejúčinnější dostupný zdroj energie. Tímto zdrojem je chemická reakce mezi vodíkem a kyslíkem. Každý člověk (i zvíře) získává vodík z potravy a kyslík ze vzduchu. Raketa využívá kapalný vodík a kapalný kyslík, které ji člověk připravil do palivových nádrží.

Jak to celé funguje ?

Při reakci vodíku a kyslíku se uvolňuje obrovské množství energie. Tato energie dokáže vyzvednout raketu až do vesmíru. A stejná energie, získaná z pouhé misky těstovin, umožní maratonci uběhnout vzdálenost 42 km. A právě proto tuto energii využíváme my všichni.

Jak však tělo získává vodík, který ve volném stavu na Zemi neexistuje? Je totiž nejlehčí ze všech plynů, a tak by se okamžitě vznesl do vesmíru. V lidském těle však probíhá úžasně rafinovaný energetický proces zvaný Krebsův cyklus, který dokáže využít vodíkové atomy z potravy, tedy z cukrů, tuků a bílkovin.

Stáhněte si zdarma návod - 5 kroků, jak se zbavit únavy a stresu

Chci návod zdarma

Name: Email: Comment:

Dva atomy vodíku pak darují své elektrony jednomu atomu kyslíku v procesu tvorby energie zvaném buněčné dýchání. Klíčovým přenašečem těchto elektronů je Koenzym 1 (NADH). Protože se ale jedná o vysoce výbušnou reakci jako v raketě, zařídila to příroda tak, že se vodík s kyslíkem vůbec nepotkají

V cestě jim totiž stojí membrána mitochondrie, složená z komplexů bílkovin. Důležitou složkou této membrány je také Koenzym Q 10.  A tak elektrony darované z vodíku přeskakují po membráně směrem ke kyslíku. A protože překypují energií, membrána se nabije stejně jako baterie. Elektrické pole je srovnatelné s elektrickým polem při bouřce o síle několika milionů voltů.

Jak tedy vzniká konečná energie pro lidské tělo?

Jak elektron přeskakuje po membráně, postupně ztrácí energii a ta se ukládá ve formě  molekul ATP (Adenosintrifosfát). Rozkladem těchto molekul pak tělo opět získává energii pro všechny životní pochody. Elektrická energie se tedy mění na chemickou (ATP). Dá se tedy říci, že fungujeme na baterie. V těle máme asi miliardu molekul ATP, které se každou 1-2 minuty spotřebují a obnovují. Naše tělo využije až 10 milionů baterií (ATP) za sekundu.

Převzato z knihy Marcuse Chowna, Jaký to nádherný svět, Kniha Zlín