Kde bereme my lidé energii pro svoji každodenní činnost?

Většina z nás by asi správně odpověděla, že z jídla. Tedy z hamburgeru, bagety, salátu, jablka…

Umíme dokonce přesně spočítat kalorie a kilojouly v jednotlivých potravinách. Vždyť to znáte. K večeři salát nebo klobásu?

Než si ale řekneme, jak si naše tělo z řízku vyrobí energii, kterou můžeme použít pro tlukot srdce, dýchání, přemýšlení nebo pro pohyb, musíme pochválit „dva kamarády“, bez nichž bychom my ani jakýkoliv život na Zemi neexistoval.

Těmi kamarády jsou Slunce a rostlina. Slunce nám každý den posílá pomocí slunečních paprsků „zdarma“ energii ve formě malých částeček – fotonů. Člověk sice dokáže postavit sluneční elektrárny, ale pro své tělo tuto energii využít nedokáže. Naštěstí jsou tu rostliny. Ty přemění energii z fotonu ve svých listech v procesu zvaném fotosyntéza na cukr. A to už jsme u jídla blízko!

Člověk má pak následující možnost, jak cukr z rostliny získat: rovnou ji sníst (např. taková kukuřice ho má docela dost) nebo sníst prasátko, které si na té kukuřici pochutnalo.

Stáhněte si zdarma návod - 5 kroků, jak se zbavit únavy a stresu

Chci návod zdarma

Name: Email: Comment:

A tady přichází velké překvapení!

Výživoví poradci se sice předhánějí v radách, že kukuřice je zdravější než vepřová krkovička, ale pokud jde o výrobu energie v našem těle, jde jen a jen o to, jak získat z potravin vodík. Ano ten vodík, jak ho znáte z chemie. Protože jeho chemická reakce s kyslíkem (ten dýcháme) je ta nejvýkonnější reakce pro tvorbu energie. Je to dokonce stejná reakce, která dokáže vynést raketu až do vesmíru.

Jak tedy získáme vodík z potravy?

Všechny živiny, tedy sacharidy, bílkoviny a tuky se v trávicí soustavě nejprve rozštěpí na nejmenší složky a následně ještě na společnou chemickou molekulu. Tato molekula pak vstupuje do tzv. Krebsova cyklu, ve kterém tělo získává vytoužený vodík.

Vodík je následně přenesen Koenzymem 1 (NADH) do našich lidských „elektráren“ – mitochondrií. Elektrárny se jim říká proto, že tam opravdu vzniká elektrický proud tak, jak ho známe. Naštěstí nás nezabije, ale tělo dokáže přeměnit tuto elektrickou energii na energii chemickou. Tomu pomáhá také Koenzym Q10. Chemická energie je uložena ve složité molekule, která se jmenuje ATP – adenosintrifosfát.

V podstatě tedy fungujeme na baterie. Máme v těle asi miliardu molekul ATP, které se každou 1-2 sekundu spotřebují a znovu obnovují. Při tlukotu srdce, dýchání, přemýšlení nebo při pohybu.

Zajímavostí je, jak naše tělo reaguje na sníženou hladinu ATP. Vysílá pomocí CNS signály, že je třeba ATP doplnit. A které to jsou? Nejčastěji třeba únava.