Slunovrat je okamžik, kdy slunce vstoupí do znamení Kozoroha, jednoduše řečeno – dosáhne vrcholu své cesty a “obrátí” se na cestu zpět. Letos tento okamžik nastane 21.Prosince v 17:28h. Bude to taktéž nejkratší den v roce.
V našem seriálu se podíváme na všechny a možná si při tomto putování nejen odpočineme od stresu a únavy, ale třeba najdeme i poučení a inspiraci, co bychom mohli dnes udělat jinak.
V 1. století přišly na naše území Germánské kmeny Markomanů, Kvádů a Hermundurů, vystřídaly Kelty a promísily se s pozůstatky jejich kmenů.
Nejdůležitější zdroje pohanské mytologie Germánů se dochovaly v runových zápisech severských Germánů, někdy souhrnně označovaných jako Vikingové a proto o nich mnoho nevíme.
Pro Germány je stejně jako u Keltů zimní slunovrat svátkem slunce. Nazývá se Yule, ačkoli dnes již není úplně jasné, co toto slovo znamenalo. Možná opravdu toto slovo znamenalo „kolo“, které reprezentovalo sluneční kotouč. Dodnes je však Yule živé a v různých jazycích se v používá jako synonymum Vánoc (severské jazyky, ale i němčina).
Germáni zasvětili tento svátek bohu Ódinovi, na našem území uctívaném spíš pod jménem Wotan. Germáni považovali tento čas za dobu, kdy se komunikuje s mrtvými, jde o nejtemnější část roku a hranice mezi světy se stírá. Trochu tím připomíná keltský Samhain.
Slunce, které je středobodem oslav, reprezentoval hořící kotouč, pouštěný z kopce dolů. Také jako u Keltů se setkáváme se zdobením domů zelenými rostlinami (cesmína, jmelí) a stále více se objevují zelené větvičky na počest mrtvých. Možná už v této době se objevuje tradice vnášení zeleného (tedy jehličnatého) stromku do obydlí, aby přilákal dobré lesní duchy a v domácnosti bylo teplo. Stromek symbolizoval Yggdrasil (strom světa). Pro tyto duchy se na větve stromku začaly věšet různé dobroty. Některé prameny uvádějí ozdoby ve tvaru kopí nebo obětiny k uctění bohů. Je možné, že v různých časech se praktikovalo různě a lesní duchové se uctívali až po smísení se zbytky keltských kmenů. Původní tradice se však již zachovala dodnes v podobě vánočního stromu. Germáni také v nejkratší den v roce nechávali otevřená okna a dveře svých domů, aby tak pozvali duchy předků do svých domů, kde by se mohli schovat před mrazy.
O svátku Yule je třeba říci, že se nejedná o jeden den, ale spíše o sezónu. Snad podle vzoru Keltů se svátek slavil až 12 nocí, začínaje nocí před samotným slunovratem. Tato noc se nazývá „Matka noc“, protože dojde ke znovuzrození slunečního boha. U Germánských kmenů také známe původní pojem frith. To označuje pohodu a a soulad s druhými, s vlastním kmenem nebo rodinou. Znamenalo to také, že člověk je členem nějakého společenství, kam patří a kam se zpravidla i narodil. Největším trestem bylo vyhoštění a ztráta frithu, poněvadž cizinec byl jenom málokdy akceptován a přijat do rodiny. Slavení stejných svátků spolu se skupinou, se kterou se identifikujeme, navozuje vnitřní atmosféru frithu a je pro nás tudíž podstatné.
Yule ve starých tradicích (rozuměj: v původní vikingské tradici) bylo svěceno tak, že byl poražen býk, jeho krví pomazány chrámové sloupy a zkrápěny zástupy. Maso z býka bylo následně uvařeno a servírováno při hostině, během které následoval jeden přípitek za druhým, až do naprosté opilosti přítomných. Na našem území se spíše setkáváme s hostinou složenou z koláčů, ořechů a dalších plodin. Tato hostina se však nejdříve nabídla mrtvým a až poté směli hodovat živí.
Co si můžeme odnést z moudrosti našich předků? Vždy doporučujeme, abyste se zařídili dle své intuice. Co vás takříkajíc “chytí za srdce”, je to, co považujete za správné, s čím se ztotožňujete. (Autor vyjadřuje naději, že se nebudete řídit původní vikingskou tradicí a jestli ano, dáte mu vědět – pozn. redakce)
Z tradice starých Germánů bychom si měli zapamatovat pojem frith. Štve vás to věčné objíždění rodiny? Raději si letos vše lépe naplánujte, protože vaše rodina znamená tu nejužší vazbu, kterou můžete v dnešním komerčním světě najít.