Co je to vlastně stres?

Řada z nás má stres spojený s negativní reakcí na nějakou situaci – nejčastěji když něco nestíháme. K tomu si přičtěte neustálé bombardování našeho okolí, jak je ten či ta neustále vystresovaný a vlastně celý náš svět je plný stresu. Slovo stres používáme, jednak když popisujeme prostředí a příčinu vytváření svých pocitů: „Stresuje mě šéf!“, ale také když popisujeme svůj stav, jak se cítíme: „Jsem ve stresu!“

Možná vás teď překvapím

Stres je úplně přirozená a vcelku prospěšná funkce našeho těla. Tato reakce se nás snaží ochránit – připravit na útok nebo útěk před predátorem. Asi správně tušíte, že dnes už tolik před predátory neutíkáme, ani s tím lovem kořisti to není co bývalo. Funkce ale zůstává, je naší součástí a nemůžeme ji „vypnout“. Jen se náš predátor přesunul z lesů do kanceláří a nejčastěji na nás dnes „útočí“ termíny úkolů a množství věcí, které potřebujeme stihnout.

Slovo stres znamená soubor podnětů nadměrně nepříznivě zatěžujících organizmus v oblasti duševní i tělesné; stav takového zatížení, zátěž.

Název stres v tomto smyslu zavedl do medicíny Dr. Hans Selye, který se celý život zabýval zkoumáním stresu. Tento odborník zjistil, že tělo reaguje na jakýkoli druh stresu jedinou stejnou reakcí.

Nikdo nemůže žít a přitom se nesetkat s určitou mírou stresu.

Dr. Selye říká: „ Možná si myslíte, že stres lze navodit pouze vážnou nemocí nebo těžkým fyzickým zraněním. Mýlíte se. K vyvolání fyzického stresového mechanizmu stačí přejít rušnou křižovatku, přestěhovat se nebo prožít velkou radost.

Stáhněte si zdarma návod - 5 kroků, jak se zbavit únavy a stresu

Name: Email: Comment:

Stres pro vás však nemusí být nutně špatný. Je kořením života, navozuje ho každá emoce, každá aktivita. Váš systém však samozřejmě musí být připraven ho snést. Stejný stres, z něhož jeden člověk onemocní, představuje pro jiného osvěžující zážitek.“

(Hans Selye, M.D. , STRES ŽIVOTA, PRAGMA ,2016)

Jak tedy reagujeme ?

Ne, teď nemluvím o tom, zda lomíte bezradně rukama nebo se snažíte někam utéct a nebýt vidět. Podívejme se na to, jakým způsobem stresová reakce probíhá v našem organizmu:

Na začátku stresu malá žláza v podvěsku mozkovém, zvaná hypofýza, zahájí obrannou akci tím, že začne vylučovat hormony, které krví dospějí k nadledvinkám (malé žlázy umístěné nad ledvinami, tak jako ledviny jsou dvě). Tyto hormony způsobí, že kůra nadledvinek začne produkovat kortikoidy – hormony, které tělo rychle připraví na stav pohotovosti. Štěpí se bílkoviny z vlastních tkání, aby se mohl vytvořit cukr nezbytný pro tvorbu okamžité energie.

Prudce stoupne hladina cukru v krvi a zbylý cukr se uloží do jater ve formě tělesného škrobu – glykogenu, který se v případě potřeby ihned přemění na cukr (avšak pokud není cukr použit na energii, mění se v tuk, a proto můžeme přibývat na váze). Krevní tlak vzrůstá, čerpají se minerály z kostí, mobilizuje se tuk v nashromážděných zásobách a v těle se udržuje nadměrné množství soli. Jsme připraveni na boj nebo útěk, je to stadium pohotovosti.

Důmyslná ochrana

Tato reakce, ve zkratce řečeno, dokáže zachraňovat životy – tělo je ve stadiu nabuzení, v žilách koluje ohromné množství hormonů, které nás posilují a zároveň se „vypínají“ nepotřebné funkce – trávení se zpomaluje (k čemu zpracovávat potravu, organizmus je ohrožen!), krev se stahuje z končetin a z vrchní vrstvy kůže (o končetiny snadno přijdeme, pokožka bývá poškozena, přeci nevykrvácíme). Dokonalá ochrana našeho organizmu má však své „ale“…

Pozor tygr!

Co když očekávaná akce neproběhne? Automatika našeho těla nedokáže rozlišit tygra od hořícího termínu. V okamžiku „ohrožení“ nás dokonale připraví a potom… Nic? Nic.

A zde je ten zásadní problém dnešní doby! Zatímco náš předek by byl býval před tygrem utekl (nebo se nechal statečně sežrat), my před termínem nebo šéfem neutečeme. A protože nevvyvineme žádnou fyzickou aktivitu, stresová reakce dále pokračuje do dalších stádií.

Nejdříve organizmus vyhlásí stadium vzdoru, kde se snaží na stres adaptovat, snaží se opravovat poškozené tkáně vším, co je po ruce. Tělo okrádá samo sebe, aby se jinde opravilo. Pokud je strava dostatečná, může člověk překonávat silný stres celá léta s minimálními škodami. Pokud však výživa není dostatečná, nastává stadium vyčerpání. Propuká nemoc, může hrozit i smrt.

Nebezpečí dlouhodobé vystresovanosti

První dvě stadia jsou charakterizována stálými škodami a opravami. Většina nemocí vzniká až ve třetím stadiu, když opravy selžou. Při intenzivním stresu způsobeném např. zraněním, chirurgickým zákrokem nebo silnou emocí, může člověk projít všemi třemi stadii stresu – pohotovosti, vzdoru a vyčerpání – za jediný den. Většinou ale procházíme těmito stádii dlouhodobě stále dokola, než se hypofýza a nadledvinky vyčerpají. 

Opakované procházení stádii stresu způsobí vyčerpání bílkovin z lymfatických žláz (které používá jako první – viz výše), takže si začne „odebírat“ bílkoviny z jater, ledvin, ale také ze stěn žaludku, kde následně mohou vznikat žaludeční vředy. Při záchvatu žaludečních vředů štěpení bílkovin při dlouhodobém stresu doslova sežere výstelku tohoto orgánu. 

Během jediného dne silného stresu ztráta dusíku v moči ukazuje, že se v organizmu zničilo tolik tělesných bílkovin, kolik obsahují 4 litry mléka.

Když se podaří tuto obrovskou ztrátu ihned doplnit, zůstanou tkáně nepoškozené. (Hodně štěstí s nahrazováním 132 g bílkoviny!)

Proto musíme dbát na dostatečnou výživu a musíme se naučit počítat se stresem v našem životě a správně na něj reagovat. Nezapomeňte, že doporučená dávka bílkoviny je 0,8 g/kg tělesné váhy. 80kg člověk by měl tedy denně přijímat kolem 64 g bílkoviny. Pokud ale jste ve stresu (a to asi jste) mohli byste potřebovat ještě jednou tolik! 

Nestačí nám ale jen čistě mechanicky doplnit bílkoviny – nezapomínejme, že nezpracovaná energie stresové reakce se okamžitě ukládá ve formě tuku!

O tom, jak na stres si povíme zase příště.

Podle knihy UZDRAVME SE od Adelle Davis, PRAGMA ,1998