Šťastná maminka

Sedím na terásce, sluníčko krásně svítí, ptáčci zpívají, je krásný klid. Bylo by to ideální ráno, jen kdyby mu předcházela taky ideální noc. Nebo aspoň noc, kdy bych se vyspala krásných šest hodin v kuse. Nebo aspoň pět… čtyři… hodinku…

Někdy má člověk pocit, že je na všechno sám, nedá se to zvládnout, je toho moc… Někdy je to jen pocit, ale někdy… je toho opravdu moc! Ono všechno je jednodušší, když jsou na to aspoň dva, ale ne vždycky to tak je, i když dva jsou. Já měla pocit, že jsem na to sama, i když jsme na to s manželem byli spolu. Měli jsme dokonce rozdělené domácí práce, pomáhal rád, ale znáte to, chlap je celý den pryč, přijde v šest večer (asi v tom lepším případě), a do večera dělá stejně všechno ženská sama. Uvařit, uklidit, umýt nádobí, hrát si, blbnout s mimískem, uvařit, uklidit, vyprat, naskládat, uklidit do skříně, po stopadesáté utřít rozlité dětské pitíčko, vyvenčit psa, procházka na čerstvém vzduchu, uvařit… když dítě přes den usne, rychle popracovat, protože jsme přece na mateřské/rodičovské dovolené, tak proč bychom nedělaly aspoň na částečný úvazek, ne? Večer si dáte na 20 minut relax ve vaně, vděčností skoro brečíte, že si můžete na chvilku odpočinout, vydechnout, a stejně pořád napjatě posloucháte, jestli neuslyšíte dětský pláč, jestli je všechno v pořádku. V noci nespíte, protože dítko má prdíky, zlé sny, noční běsy, hlad, radost, chce si hrát, chce se ujistit, že tam někde jste, nebo se uprostřed noci dojmete při pohledu na toho spícího andílka, ve kterém vidíte sebe, a brečíte pro změnu zase vy… A ráno? Vstát, obléknout, uvařit, uklidit, umýt nádobí… a tak pořád dokola. A to si umím představit, že spousta žen toho zvládá ještě mnohem víc!

Vzpomínám si, jak mě hrozně vyčerpávalo to, že se nemůžu vyspat, že si sice lehnu do postele, ale dítě spát celou noc nebude (ani šest hodin v kuse… ani pět… čtyři…), chlap k synovi vstávat nebude (do dneška mě fascinuje, jak dokázal v tom šíleném hluku spát – světlo, dětský pláč, a chlap spí tak tvrdě, že o tom ráno ani neví! Neuvěřitelná schopnost. Ale skvělá, protože tak dokázal fungovat aspoň on.), a já se ráno „probudím“ a nakonec jsem ráda, že to noční utrpení už končí.

V takových dnech jsem byla opravdu vděčná za ReConnect. Pomohl mi dodat energii, kterou jsem tolik potřebovala, a neměla kde nabrat (tu energii, kila šly samy. Nakonec šly naštěstí samy i dolu, protože když jste neustále v zápřahu, tak je jedno, že sníte celou čokoládu na posezení!).  Pomáhal mi i ve chvílích, kdy jsem všechno viděla černě. Prostě skvělý pomocník do nepohody, dodá energii i lepší náladu 🙂

Tenhle kolotoč trval asi dva a půl roku. Načetla jsem spoustu článků o tom, jak uspávat, jak lépe uspávat, jak efektivně uspávat, jak to udělat, aby dítě spalo celou noc. Něco se mi líbilo, s něčím jsem nesouhlasila, něco jsem zkoušela. A nakonec, světe div se, to přestalo ve chvíli, kdy jsem s tím přestala bojovat, rozhodla jsem se, že miminko je miminkem jen jednou, za pár let mě nejspíš nebude vůbec potřebovat, v pubertě mě nejspíš pošle někam, v šestnácti se odstěhuje… tak tady pro něj budu teď, když mě potřebuje.

Někdy se člověku zkrátka zdá, že je toho strašně moc, že je vším přímo zavalený, že se to nedá zvládnout…

Ale vždycky je cesta, jak z toho ven, jak si užívat šťastný život za všech okolností.

Někdy stačí říct si o pomoc (jak jednoduché; jen kdybychom nemusely všechno zvládnout samy, haha), nebo ujasnit si priority (tak holt nebude naklizeno, na stole nebude čerstvě upečená bábovka, a na večeři bude chleba, ale zase zůstanete při smyslech a nezblázníte se), nebo aspoň hodit všechny ty starosti na papír, někomu to říct, nechat si uvařit, dojít si na masáž/nehty/vlasy, nechat se chvíli rozmazlovat a opečovávat, využít ReConnect, který dodá energii na celý dlouhý den(ne jako kafíčko, které sice na chvilku nabudí, ale ve výsledku vyšťaví ještě víc), jít si zaběhat, protáhnout se, zacvičit si, číst si, kouknout na film, oblíbený seriál… Udělejte si čas na sebe! Zařiďte si hlídání, dejte si do kalendáře přesný termín a čas, kdy budete dělat jen to, co vám dělá radost, u čeho se nabijete, načerpáte radost a energii, co vám udělá dobře! Proč?

Protože jste MAMINKA! Jste nejdůležitější člověk na světě. To vy předáváte lásku svým dětem, to vy děláte domov domovem, za vámi přijdou s bebínkem, od vás chtějí pochovat, když se bojí, od vás chtějí poradit, co dělat, po vás budou chtít recept na bábovku/kuře na paprice/špagety. Vy jste na příjmu 24 hodin denně, každou vteřinu, bez přestávky, i v noci, únava neúnava, i přes den, vyčerpání nevyčerpání… a nekončí to tím, že vylétnou z hnízda 😉

Je to práce na celý život, ale my ji milujeme.

Sice nedostaneme proplacené přesčasy, a nemáme nárok na dovolenou (i když na ní některé prý jsme), ale odměnou je nám něco mnohem víc, větší bohatství než si spousta lidí umí představit. Odměnou je nám šťastný smích našeho dítěte, a později samostatný člověk, který se o sebe dokáže postarat (v těch podstatných věcech; kvůli těm ostatním bude volat mamince <3).

„Mamííí mamííí pojď si hlát!“ A mně se nechce nic. V hlavě mi jedou úkoly, které ještě nemám hotové, které už měly být hotové, a taky ty, které asi nikdy hotové nebudou. Najednou cítím, jak mi do tváře svítí sluníčko, zavírám oči, slyším ptáčky, jak zpívají, nechávám se unést myšlenkami, najednou před sebou vidím svoji maminku, v mém věku, kolem ní tři caparti, třikrát tolik pláče, bebínek, vaření, praní, uklízení, práce, starostí i radostí… a říkám si: „…páni, to je boží, jak to všechno zvládla, a ještě z nás vychovala tak skvělý, úžasný a veselý lidi! <3“ A najednou se všechny ty moje stížnosti, probdělé noci, únava a stresíky rozplývají, najednou je z nich místo černočerného mraku jen malý mráček Šediváček, a ten se za chvíli rozplývá úplně, a já se taky rozplývám, štěstím, jak jsou všechny moje starosti pryč, a já si vysnívám svoji budoucnost, a přeháním to až do nechutna, všechno to vidím, jak to bude úžasné, jak to bude vypadat, najednou mám pocit, že už to je, že už to žiju, a hlavně… hlavně cítím to štěstí. A to je paráda!

„Huhůůůů! Bim bam bim bam!“, zvědavě otevřu oči. Tříleťák si samostatně hraje s kolejemi, postavil si okruh a drandí s mašinkami. A mě připadá, jako bych snila dlouhé hodiny a přitom to nebylo ani 5 minut.

Je nádherný den, jsme zdraví, máme se rádi, svítíčko sluní, (ptáci řvou, kytky smrdí 🙂 ), a vlastně je to ideální ráno.

Za chvíli už lezu po čtyřech po zemi, stavím mega okruh pro vláček, a těším se na krásný den, který si hodlám užít NAPLNO!!!

„Jsem šťastná!“

Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..